Dnes se zamyslím nad problematikou předinstalovaných operačních systémů v počítačích, které každý z nás vlastní nebo zvažuje jejich koupi. Pokud si nevíte rady s instalací operačního systému budete pravděpodobně odkázáni na “hotovou” OEM instalaci, kterou zakoupíte společně s novým počítačem, respektive notebookem. V drtivé většině se bude jednat o nějakou verzi Windows 10, jakožto nejnovější výtvor velkého bratra Microsoftu. Dnes e-shopy na internetu nabízí něco kolem 1000 různých notebooků a pouhé 1% je prodáváno bez operačního systému. Nad čím tedy uvažuji?
Často se setkávám s problémem, že uživatelé počítačů s předinstalovaným operačním systémem Windows ve verzi 7, 8, 8.1 a 10 jsou v situaci, kdy operační systém už není v nejlepší kondici nebo je dokonce nefunkční a všechna svá data uchovávají na společném disku s operačním systémem.
Uvažuji tedy jestli výrobci počítačů, nejčastěji tedy notebooků, skutečně věří, že operační systémy z dílen Microsoftu jsou nesmrtelné a nehrozí jim žádný pád, který by nebylo možné následně opravit. Ze zkušenosti mohu skálopevně prohlašovat, že toto řešení je krátkozraké, neohleduplné k uživatelům a svým způsobem velmi naivní. Na druhou stranu v tom můžeme spatřovat i jiný důvod a tím by mohla být třeba snaha donutit uživatele vydávat další peníze za následný servis nebo obnovu dat. Ovšem toto vše by se odehrálo v segmentu aftermarket a výrobci ve finále budou biti na reklamačních řízeních.
Co se stane, když operační systém nefunguje správně?
- Systém nenabíhá
- Po naběhnutí zamrzne nebo dochází k takzvané modré smrti
V takovýchto případech většinou nepomůže nic jiného, než nová instalace operačního systému. Výrobce na toto ale myslel, vytvořil obnovovací disk, z kterého poměrně jednoduše operační systém obnovíte. Ale pozor, obnovíte pouze, v několika případech i špatnou, instalaci operačního systému. V tomto případě výrobce nijak nezajímá, co bude s uživatelskými daty. Ale co s daty, která by zcela jistě čekala smrt?
Pokud je operační systém neschopen řádného nebo alespoň havarijního provozu, je třeba pevný disk ze zařízení vyjmout a pomocí jiného počítače data ručně zkopírovat. Vzhledem k aktuálním trendům výroby notebooků, jsou šasi notebooků bez servisních krytů. Je tedy nutné notebook rozebrat, aby bylo možné disk vyjmout. Je to úkon, který cenu za banální opravu poněkud prodraží.
Co dělat, když nechceme o svá data přijít?
Připomenu stálé klišé a tím je zálohování – dříve se data vypalovala na CD a DVD, dnes se používají nejrůznější flash disky, přenosné disky nebo cloudové služby. Bavíme se ovšem o zálohování, kde se data kopírují a v mnoha případech se s nimi dále nepracuje. Ne každý totiž s sebou bude nosit externí disk, aby z něho data používal, prostě je na disk odloží a nechá je být. Ano, data jsou zazálohována, ale později už nejsou aktuální. V Cloudu je to jiné, zde jsou data synchronizována při každém pohybu, ale také jsou někde v internetu, kdy člověk neví co všechno se s nimi děje.
Pasivním způsobem jak data “chránit” je data fyzicky oddělit od operačního systému na samostatný disk a tím předejít ztrátě dat při obnovování systému. Jsou to naše známe disky C a D.
S tím jde však ruku v ruce i uživatelská kázeň. Abychom si byli jisti, že při pádu systému se budou všechna data nacházet na bezpečném úložišti, musíme s nimi také tak pracovat. Zapomeňte na krásně připravené složky v “Dokumentech”, ty jsou totiž na stejném disku jako operační systém. Stejně tak plocha. Plocha je magické místo fungující jako Bermudský trojúhelník a také patřící pod úložiště s operačním systémem.
Strukturu složek jako jsou fotografie, videa, filmy, dokumenty, pracovní data atd. si můžete libovolně vytvářet na odděleném disku D.
O tom jak takto připravit a vytvořit oddělený disk si povíme jindy, tentokrát se přece jen jednalo o úvahu nad OEM instalacemi.
Závěrem
Vlastníte-li nebo pořizujete nový počítač s takto (špatně) nastaveným operačním systémem, vyhledejte ve svém okolí odbornou pomoc nebo se obraťte přímo na mně a předejděte tak případné ztrátě dat. Není nic horšího – alespoň v tomto kontextu – než přijít o tisíce fotek svých dětí, několikaletou práci nebo pečlivou sbírku filmů.
